Balady

Euronymos z Hrádku nad Nisou

(2016)

Erben is not dead! Temné, blasfemické a antihumanistické balady jak lebka plná červů! Zvrhlíci, kteří nás sledujete, zbystřete!

 

obalka3(1)


Komentáře

Balady — 1 komentář

  1. Pohádky, které byste nečetli dětem ani za trest (čtenář Euronymových děl se v pauzách mezi zvracením dost dobře baví)

    Představte si knihu pohádek, v níž by se ta čtvrtá jmenovala „O příliš hodné sekačce“. A ta pohádka by končila takto:
    „A už smrtící rotační nože čvachtají v břiše opilcově, který stačil jen krátce heknout, než z něj život v okamžiku vyprchal. Když bylo tělo rozsekáno na kaši a zbyly jen nohy a busta s rozervanými rameny, kola hrabající dosud na místě v krvavé změti všeho možného, co lidské tělo může poskytnout, se opět opřela o pevnou zem a Hopsanda se mohla rozjet vstříc dalším úlovkům lidského druhu…“ (s. 25)
    Předpokládám, že byste ji dětem nečetli a to ani těm nejzlobivějším. Ona totiž kniha Pohádky z jedné a druhé urny (2015) není vlastně dětem určena. Nechci ale zase zmiňovat otřepané pojmenování „pohádky pro dospělé“ a tím vyvolat zdání, že se příběhy ubírají cestou lechtivé erotiky. Ovšem ne, že by v nich výdechů, výstřiků, výměšků a tělních tekutin všeho druhu bylo málo… Každopádně v této knize se více než ve světě ozářeném červenou lucernou, ocitáme ve světě jakési grindcoreové literatury plné bahna, výkalů, zvratků a krvavých skvrn.
    Zde si nemohu nechat ujít až postmoderní ilustrativní citát: „Zvedal se mu z toho žaludek a musel se po chvíli odvrátit. Tohle by měli vidět členové grindcoreové skupiny Gutalax – jistě by zde v tu chvíli našli inspiraci k vytvoření další skladby série fekálního zaměření.“ (s. 112)
    Nicméně pohádková forma těchto svérázných příběhů je dokonale zachována. Všechny začínají „žili, byli“ nebo „byl jednou jeden“, aby tradičně skončili zazvoněním zvonce a více či méně očekávaným poučením. Navíc se to v nich jen hemží vílami (byť s penisem a sadistickými choutkami), čarokrásnými oživlými květinami (byť požírajícími lidské výkaly), statečnými mstiteli (kteří ovšem vyvraždí rodiny svých školních trýznitelů až do pátého kolena) nebo čarodějnými žaludy (no… nechme toho vyzrazování děje). Avšak právě ona přehnaná pohádková struktura vyprávění blízká dětskému, či spíše lehce dětinskému, čtenáři, dělá z knihy velmi humorné dílo. Prostě se čtenář či čtenářka v pauzách mezi odvracením až zvracením bude dobře bavit.
    Ostatně autor knihy Euronymos z Hrádku nad Nisou na přebalu uvádí své motto: „Mám pocit, že jsem napsal špatnou pohádku, dokud se alespoň jednomu čtenáři z ní neudělá špatně.“
    Euronymos je autorem neskutečně výkonným, vlastně celý dospělý život spisujícím. Často ho můžete potkat v Praze a okolí, zejména v hospodách a na koncertech tvrdé kytarové hudby, kde skloněn nad papír (neužívá elektronických médií) píše a píše. Dlouhou dobu se věnoval povídkové sérii Vypravěč nočních můr v jednom internetovém horrorovém magazínu.
    http://www.vypravec3.mysteria.cz/hlavni.html
    (další autorovy prózy a také kresby najdete zde)
    Některé povídky poté vydal samonákladem. Zhruba od této doby se datuje jeho spolupráce s libereckým výtvarníkem Sethem. Další léta poté psal Euronymos povídky v žánrech horror a psycho-thriller, které jsou jeho oblíbenými a jsou rovněž přiznanou inspirací.
    Někdy v roce 2006 dostal, dle svých slov, šílený nápad, vymyslet a posléze zaznamenat nějakou pohádku pro svou tehdy dvouletou dceru. Jenže díky „stylové setrvačnosti“ z toho zbyla zase jen brutální a krvavá groteska, která měla s pohádkou společný jen styl psaní a absurditu popisovaných situací, protože smrtelně ranění mohou jak známo přežívat jen v dětských slátaninách, fantasy, mýtech a jiných podobně nerealistických sci-fi. Pohádky z let 2006-2015 doplnil zprvu jednoduchými, posléze dost umělecky propracovanými kresbami. Druhým, přeci jen zručnějším, ilustrátorem je Alexandr Prošek, který navíc stvořil pro knihu naprosto dokonalou a vševystihující předmluvu. Ta je sice více bulvární, než literárněkritická, ale právě proto na Pohádky z jedné a druhé urny správně navnadí. A přiznávám, dělá z autora-úchyla, autora-sympaťáka. Už proto, že tato stať není nadepsána jako „Předmluva“, ale jako „O autorovi“. Alexandr Prošek píše, že je rád, že autor předkládá čtenářům takto odstrašující literární příklady a ještě lépe, sám se stává příkladem maximálně odstrašujícím. Cituji: „Jsou známé skutečnosti z autorova života, zejména jeho náklonnost k alkoholu, jenž ničí jeho játra, a k metalové hudbě, která devastuje jeho sluch. V důsledku obojího se stal velikým příznivcem extrémních hudebních stylů, kde je třeba dát především důraz na slovo extrémní, nežli na slovo hudební.“

    Euronymose dále charakterizuje v pohádkách se výrazně projevující satanistický světonázor a údajné feministické sympatie. Ty jsou sice v díle obtížně rozpoznatelné, ale pravdou je vysoká koncentrace emancipovaných ženských protagonistech, které jdou za svým i přes mrtvoly, ať už se jedná o údernické pracovní nasazení – povídka „O Julince Půlince“ nebo o nezkrotitelné libido – povídka „O prasklé Boženě“. Zvláštní postoj autor zaujímá k literárním kritikům, kterými, troufám si říct, pohrdá. Zrovna na urnové pohádky již jedna recenze existuje. A docela lichotivá. Autor se v tomto ohledu ale dal slyšet: „Tak jsem se těšil na to, jak bude mé dílo pořádně zhanobeno. A ono nic. Při psaní a sestavování knihy pohádek jsem nepředpokládal pozitivní ohlasy. Já to psal spíš pro partu úchylů a pro ty, kteří se takovými texty baví. Někoho to může i bavit jen z toho důvodu, že je to prostě hnusné. Čtenáře by to mělo buď šokovat, nebo bavit výše zmíněným způsobem. Kupodivu mi ještě nikdo neřekl, že to je hnusné.“
    No, tak mohu mu zkusit udělat radost a přitakat, ano, jsou tam vyloženě hnusné pasáže. Ale na nich kniha, ať už ji zařadím k jakémukoliv z možných žánrů, v autorově úvodu se objevující výraz „hororová humoreska“ mi přijde dost trefný, prostě nestojí. Rozhodně je originální a s něčím podobným v českém prostředí nesrovnatelná. Pohádkové zařazení je navíc omluvou pro některé vyložené „blbosti“ nebo surreálné nálady – pohádky „Jak šla střeva do světa“ nebo „ O divotvorném hovně“. Některé pohádky humorně působí jako morality – třeba text o divotvorných pejzech, které udělí lekci rasistickému holohlavému vyznavači extrémně pravicové rétoriky. Nevšední je rovněž autorovo „ujíždění“ na popisu chemických procesů, ke kterým má vztah nejen profesní, ale i hluboce zájmový. V tomto ohledu je výjimečná pohádka „O létajícím nebožtíkovi“, v níž se u stropu tajemného domku jako balón vznáší oběšenec naplněný lidskými plyny.
    Pokud jde o kritiku, vlastně mě nebaví onen lineární styl psaní „od žili byli po zvonec“, který je ale pro klasickou pohádku vlastně příznačný. Sem tam by se hodila nějaká inovace nebo slovní experiment, třeba jen taková triviální retrospektiva…

    Euronymos z Hrádku nad Nisou vydal o rok později, v roce 2016, útlý sešitek nazvaný Balady u undergroundového nakladatelství Pravěk.

    Nevšední dílo v obkročných a na počet slabik a metrum blíže neurčených verších obsahuje tři balady nazvané „Černý kočár“, „Amulet“ a „Pomníkář“. Krvavé, exkrementové a různě temné motivy najdeme i zde. Nakladatelství v anotaci uvádí: „Erben is not dead! Temné, blasfemické a antihumanistické balady jak lebka plná červů!“ Srovnání s Erbenem mi přišlo na první přečtení přehnané, ale když si vzpomenu na komoru a hnáty naší Dory…
    Do budoucna autor plánuje vydání erotických humoresek.
    Objednat si knihy a posléze napsat autorovi, že „jeho dílo je hnus hnusný“ můžete zde:
    vnm-euronymos@seznam.cz

    Recenzi pro Reláciu Bawagan napsala Karolina Válová

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Můžete používat následující HTML značky a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>